Článek byl publikován v časopisu VZLET (1/2021). Převzato z časopisu Vzlet č. 2 z roku 1941.
15. 1. 2021 uplynulo 150 let od narození významného činovníka naší župy, bratra Augustina Očenáška. Narodil se 15. ledna 1871 a zemřel 24. září 1942. Byl to český tělovýchovný pracovník, zakladatel sokolské rytmiky. Vycházel z Dalcrozova tělocvičného systému.
Na jaře roku 1890 vstoupil do Sokola v Záluží. Na podzim roku 1892 přestoupil ze Sokola Smíchov do Sokola Žižkov. Mezi léty 1896 až 1900 byl náčelníkem sokola Žižkov. V letech 1897–1900 byl náčelníkem v župě Středočeské II. okrsku (Žižkov, Záběhlice, Hostivař, Uhříněves, Nedvězí, Říčany, Mnichovice) a současně místonáčelníkem župy. Náčelníkem župy byl tehdy br. Rudolf Bílek. V letech 1910–1913 a 1919–1928 zastával funkci župního náčelníka.
Do prvého období spadá župní slet na Královských Vinohradech, župní závody 1911, VI. slet všesokolský 1912 se samostatným vystoupením župy o jedné z předsletových nedělí jako náhrady za zakázané cvičení žactva středoškolského. Muži tehdy vystoupili s kládami, ženy s kroužky a mimo to bylo přidáno první provedení sletové scény Marathón. Cvičením s kládami také zakončila župa s úspěchem VI. slet.
Do druhého období Očenáškova náčelnictví spadá župní slet 1924 na vrchu Žižkově na oslavu 500. výročí smrti Jana Žižky. Potom VII. a VIII. slet všesokolský se všestrannou podporou (zvláště žen) sletové scény „Kde domov můj“, zavedením štafetového běhu celým územím župy s vlajkou a vloženým silničního závodního běhu štafetového mužů i žen na 1800 m (desetičlenná okrsková družstva). V tomto období byly také realizovány zájezdy na Slovensko 1921 a 1928. Pro churavost a věk (57) odstoupil A. Očenášek na jaře 1928, aby mohl do čela župy vstoupit muž v plné síle, bývalý slavný mezinárodní závodník, br. Svatopluk Svoboda, dosavadní župní místonáčelník.
Oldřich Uhlyarik: Župní náčelník – Augustin Očenášek.
Vzpomíná-li naše župa význačnějším způsobem životního jubilea bratra Augustina Očenáška, vzpomíná svého nezapomenutelného župního náčelníka. Uveřejněný seznam prací obeznámí nás s rozsahem a hloubkou vykonané a dosud konané práce. To jest dar nám všem k dobru naší činnosti sloužící.
Činnost bratra Očenáška v župě zanechala světlou stopu. Vliv jeho činnosti na župu byl dvojí: vnější (vyplývající z rozsáhlé činnosti úřední a ve složce vyšší) a vnitřní (z činnosti župního náčelníka). Z činnosti bratra Očenáška čerpalo celé sokolstvo a naše župa dvojnásob. Velký počet činovníků i činovnic rostl pod jeho přímým vlivem. Stále se dosud setkáváme s jeho osobním vlivem v mnohých jednotách, jejichž činovníkům jest vzorem.
Bratr Očenášek se nenechal unášet dobou a jejími myšlenkovými proudy, byl za všech okolností svůj – předcházel dobu, a tak vytvářel hodnoty trvalé. Z tělocvičné tvorby pro různá vystoupení župy těžíme v tělocvičně ideově i po jejich skončení ještě dnes, zařaďujíce jednotlivosti do cviků závodních i do pravidelných cvičebních hodin. Župní školy řízené bratrem Očenáškem i v době, když již ze své vůle nebyl župním náčelníkem, měly největší úspěchy. Rozestavný běh kolem župy založený bratrem Očenáškem a k němu přidružený závod okrskových družstev mužů a žen o župní vlajku opakujeme každoročně na závodní dráze. Je povznášejícím podnikem stálého trvání. Proto župní náčelnictva předkládají návrh, aby tento závod nesl pro vždy jméno Očenáškovo.
Spolupráce s bratrem Očenáškem byla vždy radostná. Mnohé schůze župního náčelnictva byly nám školou a poučením. Osobní záležitosti dovedl řešiti jedinečným způsobem, mnohdy jedinou, přímo klasickou větou. Bratr Očenášek spolupracuje se župním náčelnictvem jako jeho čestný člen stále. Před rokem po přání župního náčelnictva vypracoval návrh na nový způsob zkoušení při zkouškách pomahatelských. Nebyl by to bratr Očenášek, aby nešel do hloubky a nepřinesl něco jímavého. Uskutečnění návrhu si ještě vyžádá určité doby. Na svou činnost v župě bratr Očenášek velmi rád vzpomíná a označuje ji za práci, kterou vykonával nejraději v prostředí bratrskou upřímností jemu nejbližším. Vzpomínáme všichni, jednoty, župy, a zvláště mnoho těch, kteří vešli v přímý styk se svým bývalým župním náčelníkem.
Řiďme se vzorem Sokola, pracujme tak obětavě, jak pracovati za své činnosti nám ukládal a bude ve všech našich jednotách dobře.
Blažena Křížová-Martínková: Bratr Očenášek a sokolské ženy
Svůj skrovný příspěvek k jubileu br. Aug. Očenáška píši s vědomím, že jiní, povolanější, řekli již bezmála vše, co má být Sokolstvu připamatováno o životě a působení Očenáškově. Ne však každý si náležitě ujasnil – nemaje namnoze ani možnosti přihlédnouti blíže k způsobu jeho součinnosti se ženami – jak mnoho znamenal bratr Očenášek pro zvýšení podílu žen na práci sokolské, jak mnoho jim poskytoval po dlouhou řadu let, a to nejen po stránce čistě tělocvičné, kde jeho přínos je nejpatrnější i pro pozorovatele vzdálenějšího. Vedle této jeho naukové činnosti je však třeba podčrtnout především takt, s nímž nechával své žákyně vedle sebe vyrůstat, jeho neskrývanou, byť tichou, radost z růstu vlastní setby, nezištnou lásku k ženskému snaženi na poli sokolském, ať v tom neb v onom pracovním oboru, jeho zanícení pro každou dobrou pracovnici. Co jsme se naučily pod jeho vedením zvlášť vděčně oceňovati, byl způsob jeho styku se ženami, který byl, je a bude vzorem styku muže Sokola s ženou Sokolicí. Tento vytrvalý učitel a nadšený spolupracovník stál vždycky tak vysoko nad lidskými slabostmi, že nebylo možno dávat jeho konání postranní, dvojí smysl. Pomáhal a rozdával nesobecky z hlubokého zdroje svého vědění se zřením k budoucnosti, nechci nikdy zůstat na výši sám: dobýval z nitra osobností druhých všechno, co by jinak nebylo vůbec objeveno, vykřesával a rozdmychával jiskry tušených jím schopností jiných jedinců a svým duchem posvěcoval, co vytěžil.
Žena byla pro Očenáška božskou tvárnou hmotou, ke které hleděl s obdivem a s neutuchajícím zápalem, kterou hnětl a bez ustání vylepšoval, ale již také chránil před každým znehodnocením. Spolupráce s Očenáškem povznášela, posilovala a vychovávala k víře, že práce pro ideu je nejenom potřebná, nýbrž také radostná.
V této víře vyrostla za Očenáška v župě Středočeské generace žen, která je mu trvale zavázána a vděčna. Pozdravujeme Vás, milý bratře Očenášku, v opravdové úctě.
Oldřich Uhlyarik byl náčelníkem Sokolské župy středočeské Jana Podlipného. V říjnu 1941 byl zatčen gestapem a odvezen do Terezína. Odtud byl v lednu 1942 odvezen do koncentračního tábora Osvětim. Roku 1945 opět vedl cvičení Sokola ve Vršovicích.
Blažena Křížová-Martínková byla župní náčelnicí (do r. 1940) a od roku 1934 členkou jednoty Královské Vinohrady. V roce 1936 pracovala náčelnictvu ČOS a v různých komisích (závodní, nářaďové, pro zkoušky zdatnosti, zkušební, branné, sletové, propagační a krojové). Roku 1945 se stala třetí místostarostkou vinohradské jednoty a o rok později třetí místostarostkou ČOS.