Archiv rubriky: Nezařazeno

Deméteřiny slzy

Deméter – Bohyně úrody má s Diem krásnou dceru Persefoné. Persefona se zalíbila Hádovi, Bohu podsvětí, ten ji unesl a chtěl si ji nechat u sebe navždy. A tak Deméter začala plakat, smutnila a s jejím zármutkem pošla všechna úroda, přišel hladomor a kruté časy. Pověst obsahuje vznik Sýčka jakožto posla špatných zpráv a lest ze strany Háda, kdy vtiskl zrnko granátového jablka Persefoně do úst, coby pokrm milenců, kdo totiž pozře jídlo v podsvětí už nikdy nesmí pryč. Zeus pro smutek Deméter vyjednal s Hádem, že se Persefona může na dvě třetiny roku vrátit z podsvětí, zbytek musí trávit po boku svého manžela. A tak každou zimu odchází Persefoné za Hádem a Deméter smutní, pláče a stýská si. Všechny úroda mizí a vrací se až na jaře, kdy se Deméter štěstím rozplývá, z její radosti úroda sílí a všeho je hojnost.

Podle této pověsti dostal náš škopek s ledem název Deméteřiny slzy. Jsou jen v zimě, ledové, nevlídné a Božské.

RATTO DI PROSERPINA - Galleria Borghese
Únos Persefony – Bernini Gian Lorenzo

Proč to děláme? K tomu jsou máme dvě odpovědi, jednu logickou a jednu romantickou.

Logická odpověď je: Protože jsme sokolové. Význam hesla Tužme se, pochází v první řadě od otužilosti. Učíme se tím překročit komfortní zónu, startujeme svůj vnitřní krevní oběh a cvičíme tím cévní gymnastiku, posilujeme imunitu, napomáháme regeneraci po cvičení. Trávíme čas spolu. Po otužení si povídáme a pijeme čaj.

Romantická odpověď je trošku obšírnější. Až se naše duše rozloučí s tělem, budeme potřebovat mít alespoň jednoho člověka kterému na nás záleží. Ten nám dá snad penízek pro převozníka Charóna, který převáží duše přes řeku Styx. Řeka Styx je ledová jak nic na světě, její chlad řeže a pálí. Takže ten kdo na tomhle světě zůstane jako poslední ji bude muset přeplavat, od nikoho totiž penízek nedostane.

Může jít o obrázek 1 person a indoor
Bratr Otakar Pokorný v Deméteřiných slzách

No a to je všechno. Na několika řádcích je ve vší stručnosti napsáno, proč v zimě není úroda, proč má smysl otužovat se a proč by měl člověk žít tak, aby neumíral sám.

Peníze jsou všechno nejsou-li nic

Sokol potřebuje peníze.

Už dlouho, není to daný jenom posledními dvěma lety. Je to zapříčiněný tím, že se v době komunismu fakt špatně nakládalo s majetkem sokola. Jsou potřeba dělat rekonstrukce, platit zaměstnance a energie. Některé jednoty jsou na tom dobře, jsou to především ty, které mají ve svém okolí dobrý zvuk a místní komunita chápe smysluplnost Sokola ve svém okolí. Jsou to obce a města kde je veliké procento lidí v Sokolu, nebo je některý z činovníků na místní radnici, kde někdy i s ostrými lokty, dokáže za svou jednotu lobovat. Krom grantů, podpory obcí a podobně, vydělávají jednoty často pronájmy sálů a kancelářských prostor, tím že mají u sokolovny hospodu. Jednotlivé oddíly pak mohou mít svoje sponzory. To je na úrovni jednot. Na úrovni obce je potřeba opravdu veliká spousta peněz na megalomanský akce jako je slet. Já osobně bych nebyl proti ten slet udělat na zelený louce, tribuny si zbušit ze dřeva svépomocí a odcvičit si svý, ona by to pro cvičící i diváky byla úplně stejná paráda. Nicméně místo toho si pronajímáme jednou za šet let Eden a O2 arénu a to stojí hroznejch peněz (Fakt moc peněz).

A teď jak se k těmhle penězům dostat.

Současná doktrýna obce je shánět sponzory. Sponzor je někdo, koho je potřeba řádně velebit a hýčkat si ho, rozhodně by se ale kvůli němu nemělo tančit a podlézat mu, a to se nám děje. Když nám komunikační tým vybral tři mlaďochy, kteří mají šířit sokolské hodnoty a propagovat Sokol, nečekal jsem že budou dělat reklamu na Underarmour a Penny. Nečekal jsem, že se nám Facebook změní na reklamní stránku, kde děláme většinově internetové soutěže o Ondrášovku kdy vám domů přivezou paletu petek, merch České pošty, batohy výše zmíněné značky a podobně. Umocněný je to ještě projekty pro projekty, jako je Sokol roku a Sokolská kapka krve, youtube #cvičímsesokolem a podobně.

Na každé z těch myšlenek je bohulibý základ. Jejich provedení je pak ale tristní. Sokol roku je akce skutečně pro sponzory, kteří si ji mohou dát do výkazu kam investovali. Sokolská kapka krve, kdy se do centra Prahy ve středu dopoledne nechá poslat transfuzní vůz, kde jsme vycedili míň krve, než zvládne jeden oddíl skautů v Brně, je akce jen proto udělat fotky. Možná to vypadá jako střelba do vlastních řad, Sokolská kapka krve vzešla z naší jednoty a je opravdu skvělá, jen se musí dělat trochu s citem.

Teď už se dostávám k tančení pro tančení – tím myslím, že Sokol roku stojí spoustu peněz, stejně tak jiné projekty a my vábíme sponzory a máme pro ně „výsledky“ za peníze, které od nich máme. Takže za to, že nás Penny zmínila v televizní reklamě, jsme masivně tlačeni zúčastnit se vyklikávací online soutěže kam máme registrovat své dětské oddíly. Nejen že mi vadí tenhle způsob shánění financí, ale je za tím ještě něco horšího. Pokud se někdo ohradí, že není dobré spojovat Sokol s konkrétní značkou, nebo se do soutěže která je hon na lajky nechce zúčastnit, je obviněn že bojkotuje snahu celého spolku. Hlasy proti počínání, které jsem popsal výše, jsou odloženy k zapomnění. Obec komunikuje jen s tím, ským chce. Jde to do té míry, že pokud se někdo postaví za svůj názor, je mu vyhrožováno soudy a je časem zdeptán.

Co si z toho co píšu vzít? Sokol potřebuje peníze, pojďme přemýšlet o tom, co je zbytečný přepych a co ne, a jak k potřebným penězům přijít bez ztráty tváře. Tohle směřování Sokola totiž dobrý není. Blíží se volby na starostu Sokola. Starostka se na sjezdu bude chlubit výsledky práce komunikačního týmu, které jsou ve skutečnosti mnohem horší, než je jejich potenciál. Třeba by změna ve vedení změnila i směr kterým Sokol jde 🙂

Proč vlastně Sokolský blog ?

Takhle se může zeptat každý, ale jaká je odpověď ? Inu, odpovědí může být několik, stejně jako důvodů a všechny mohou být pravdivé. Ta nejjednodušší je, že vlastně kvůli pohodlí. Kvůli pohodlí autorů ale i kvůli pohodlí nás, obhospodařovatelů.

Když vznikala na serveru Sokol.cz rubrika články*, považovali jsme za důležité vytvořit svobodný prostor. Prostor, ve kterém si každý člen Sokola bude moci zveřejnit, co sám uzná za vhodné. Na svoji zodpovědnost a bez cenzury. Více než tři stovky publikovaných textů nám říkají, že to funguje.

Jenže doba pokročila a my bychom chtěli, nejen nově dorůstajícím autorům, nabídnout poněkud komfortnější službu. Takže tady je začátek cesty. Kam nás dovede, ukáže čas, ale všichni jste zváni.

Budeme velmi rádi, když Vám tahle stránka pomůže podělit se o své myšlenky s ostatními. Třeba se u nás nepropadnou do zapomnění tak rychle, jako na sociálních sítích.

* V dobách dávných, kdy ještě ani „do Chomutova žádný internet nevedl“, někdy v roce 2003 (Po Kristu!!! ;o).