Pivo Nazdar? No nazdar.

… aneb, jak promarnit příležitost.
Jsem rodilý plzeňák a Plzeňský Prazdroj beru jako naše národní bohatství. A ačkoliv už docela dlouho alkohol nekonzumuji vlastně vůbec, pořád trochu sleduji, jak si Prazdroj stojí a pořád ho beru jako tu „naši firmu“. Dívám se, jak se jim povedla ta která reklama, stále si rád zažertuju na vrub jiných pivovarů, protože Plzeň je prostě Plzeň.
Spolupráce ČOS s Prazdrojem vyrobením piva Nazdar, rozvířila poměrně bouřlivou diskusi. Nechci dmýchat do ohně, protože poslední, co potřebujeme je začít se (ještě víc) hádat. Nikoho neodsuzuji, nikoho nedémonizuji, jen těžko budu zastírat, že jsem trochu zklamán.
Provedení je zkrátka nešťastné. Bohužel jako většina počinů komunikačního týmu postrádá nejen nápad ale především tu trochu sokolství, kterou bylo možno společnosti touto cestou bezbolestně podsunout.
Dohodnout s Prazdrojem sokolské nealkoholické pivo Nazdar by byl počin hodný chvály. Nebo třeba alespoň zvláštní edici Birelu. Mohli jsme se připojit k reklamní kampani, kterou sám Prazdroj vede na podporu Birelu. Mohli jsme se jako organizace stát jeho tváří, dohodnout způsob propagace v jednotách a na našich akcích s benefitem pro ty jednoty. To všechno by bylo přínosem. Jenže to by vyžadovalo pravděpodobně mnohem víc práce a invence. A tu si naši honorovaní „bratři“ očividně šetří.
Ono by nakonec stačilo i ten současný počin jen jinak zarámovat. Sokolové pijí jen „osmičku“, buď jako oni a nechlastej tolik. A sdělení by (jakž takž) proběhlo. Současná pozice „Hurá PIVO!“ říká společnosti jediné: Jsme jako vy, taky chlastáme, to je přece lidské. A sdělujeme to na úrovni nejvyššího vedení spolku. U jaké části společnosti to bude mít největší úspěch a co to vypovídá o vztahu vedení spolku ke zdravému životnímu stylu už posuďte každý sám.
Pro mě tohle pivo zhořklo nad míru žádoucí dřív, než jsem ho stačil ochutnat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.