Archiv autora: Milan Sobota

Autor: Milan Sobota

Jsem cvičitel 1. třídy všestrannosti ve Třemošné a na Spořilově. V Sokole Třemošná jsem starostou, vzdělavatelem na plzeňské župě a vedu programovou komisi předsednictva Vzdělavatelského odboru ČOS. Více o mně

Pivo Nazdar? No nazdar.

… aneb, jak promarnit příležitost.
Jsem rodilý plzeňák a Plzeňský Prazdroj beru jako naše národní bohatství. A ačkoliv už docela dlouho alkohol nekonzumuji vlastně vůbec, pořád trochu sleduji, jak si Prazdroj stojí a pořád ho beru jako tu „naši firmu“. Dívám se, jak se jim povedla ta která reklama, stále si rád zažertuju na vrub jiných pivovarů, protože Plzeň je prostě Plzeň.
Spolupráce ČOS s Prazdrojem vyrobením piva Nazdar, rozvířila poměrně bouřlivou diskusi. Nechci dmýchat do ohně, protože poslední, co potřebujeme je začít se (ještě víc) hádat. Nikoho neodsuzuji, nikoho nedémonizuji, jen těžko budu zastírat, že jsem trochu zklamán.
Provedení je zkrátka nešťastné. Bohužel jako většina počinů komunikačního týmu postrádá nejen nápad ale především tu trochu sokolství, kterou bylo možno společnosti touto cestou bezbolestně podsunout.
Dohodnout s Prazdrojem sokolské nealkoholické pivo Nazdar by byl počin hodný chvály. Nebo třeba alespoň zvláštní edici Birelu. Mohli jsme se připojit k reklamní kampani, kterou sám Prazdroj vede na podporu Birelu. Mohli jsme se jako organizace stát jeho tváří, dohodnout způsob propagace v jednotách a na našich akcích s benefitem pro ty jednoty. To všechno by bylo přínosem. Jenže to by vyžadovalo pravděpodobně mnohem víc práce a invence. A tu si naši honorovaní „bratři“ očividně šetří.
Ono by nakonec stačilo i ten současný počin jen jinak zarámovat. Sokolové pijí jen „osmičku“, buď jako oni a nechlastej tolik. A sdělení by (jakž takž) proběhlo. Současná pozice „Hurá PIVO!“ říká společnosti jediné: Jsme jako vy, taky chlastáme, to je přece lidské. A sdělujeme to na úrovni nejvyššího vedení spolku. U jaké části společnosti to bude mít největší úspěch a co to vypovídá o vztahu vedení spolku ke zdravému životnímu stylu už posuďte každý sám.
Pro mě tohle pivo zhořklo nad míru žádoucí dřív, než jsem ho stačil ochutnat.

Budete se hýbat hezky česky? My ano!

Iniciativa obchodního řetězce Penny „Hýbeme se hezky česky!“ se kterou oslovil ČOS a AŠSK je obdivuhodný počin. Vynaložené úsilí a značné finanční prostředky na propagaci soutěže i pro odměny účastníků (přes 4 miliony korun) svědčí o vážném úmyslu pomoci dětem s návratem k jejich obvyklým pohybovým aktivitám.

Vám jako oddílu či jednotě může přinést nezanedbatelné benefity. Ačkoliv je tato soutěž v rámci Sokola uváděna od počátku především jako příležitost ke získání finančních prostředků, vidím její hlavní přínosy jinde.

Odměny 15 či 5 tisíc korun za první a dvě další místa jsou milé, ale ruku na srdce, v hospodaření oddílů či jednot zásadní změnu nezpůsobí. Navíc z principu soutěže mají větší šanci na výhru velké kolektivy, pro které je suma ještě méně významná.

Za nejdůležitější přínos považuji, že Vaše účast v soutěži bude vidět a bude o ní slyšet. Podle informací o průběhu propagace bude vidět a slyšet úplně všude. Podílet se na akci takového rozsahu jistě pomůže zvednout sebevědomí členů i cvičitelů.

Stejně důležitá je příležitost a důvod oprášit kontakty mezi členy a příznivci jednoty či oddílu za společným cílem. I když se soutěž netýká konkrétního pohybu přímo, může obnovením sociálních vazeb významně urychlit obnovu žádoucího stavu, tedy rozběhnutí pravidelných cvičebních jednotek.

Jako třetí bonus beru jistou osvětu směrem k veřejnosti. Pro mnohé civilisty (rozuměj nesokoly) může být překvapivé zjištění, že ten Sokol, o kterém slyší v televizi, je vlastně i u nich ve vsi.

Takže pokud ještě váháte, neváhejte. Stojí to za to!

Proč vlastně Sokolský blog ?

Takhle se může zeptat každý, ale jaká je odpověď ? Inu, odpovědí může být několik, stejně jako důvodů a všechny mohou být pravdivé. Ta nejjednodušší je, že vlastně kvůli pohodlí. Kvůli pohodlí autorů ale i kvůli pohodlí nás, obhospodařovatelů.

Když vznikala na serveru Sokol.cz rubrika články*, považovali jsme za důležité vytvořit svobodný prostor. Prostor, ve kterém si každý člen Sokola bude moci zveřejnit, co sám uzná za vhodné. Na svoji zodpovědnost a bez cenzury. Více než tři stovky publikovaných textů nám říkají, že to funguje.

Jenže doba pokročila a my bychom chtěli, nejen nově dorůstajícím autorům, nabídnout poněkud komfortnější službu. Takže tady je začátek cesty. Kam nás dovede, ukáže čas, ale všichni jste zváni.

Budeme velmi rádi, když Vám tahle stránka pomůže podělit se o své myšlenky s ostatními. Třeba se u nás nepropadnou do zapomnění tak rychle, jako na sociálních sítích.

* V dobách dávných, kdy ještě ani „do Chomutova žádný internet nevedl“, někdy v roce 2003 (Po Kristu!!! ;o).