120 let Tělocvičné jednoty Sokol Prosek

Tento článek byl uveřejněn v časopisu VZLET (4/2021), občasníku sokolské župy Jana Podlipného. Jeho autorem je Otakar Mach.

Prosek byla malá vesnice severovýchodně od Prahy, k níž byla připojena 1. ledna 1922. Jako v každé malé vesnici se společenský život projevoval jen návštěvou kostela a hostince, ve kterém se občané bavili hrou v karty. Za zábavou a jinými společenskými činnostmi chodili ponejvíce do Libně a do Vysočan. V Libni byla založena sokolská jednota v roce 1884, ve Vysočanech v roce 1889.

Prosecký občan František Pokorný, malíř pokojů, byl v těchto jednotách cvičitelem. Napadlo ho, že když se na Proseku založí sokolská jednota, oživne společenský život v obci, zvýší se kulturní úroveň obyvatel a zlepší se jejich zdravotní stav. Domluvili se s učitelem Jaroslavem Velinským a řezníkem Tomášem Jandovským, v té době starostou Proseka, na založení sokolské jednoty. Obcházeli prosecké spoluobčany a seznamovali je se svým úmyslem. Podařilo se jim přesvědčit 30 občanů, aby přišli na valnou hromadu.

Na první schůzi 17. listopadu 1901 připravili program první valné hromady. Ta se konala v hostinci pana Aloise Malého č.p. 2 dne 8. listopadu 1901 a na ní byla ustavena Tělocvičná jednota Sokol Prosek. Do nové jednoty se přihlásilo 46 členů. Na valné hromadě se také zúčastnilo dosti bratří z Libně a z Vysočan. Prvním starostou byl zvolen Tomáš Jandovský, řezník, místostarostou Josef Kánský, tovární mistr, jednatelem Jaroslav Velinský, učitel, pokladníkem Karel Srp, hostinský, Antonín Nejdl správcem domu, Jaroslav Miňovský správcem nářadí, František Pospíšil náčelníkem.

Za místnost ku cvičení zvolen velký sál hostince pana Malého a uzavřena s majitelem náležitá smlouva v příčině propůjčení, čištění, osvětlování a vytápění místnosti Alois Malý, pozdější starosta Proseka, byl od počátku členem Sokola, takže také bratr. První cvičení mužů bylo 2. ledna 1902 za účasti 13 cvičenců. Cvičení žáků a dorostenců bylo zahájeno v únoru 1902. Nářadí bylo zapůjčeno z Libně a z Vysočan. Byl uspořádán kurs a na něm prakticky probráno Tyršovo tělocvičné názvosloví k prostným a pořadovým. Kurs vedl náčelník bratr Pospíšil.

Počítalo se se stavbou sokolovny, proto byl otevřen stavební fond u Karlínské spořitelny. Byla založena knihovna, přístupná veřejnosti. Ta se časem rozrostla na několik set svazků. Pořádaly se výlety na památná místa a přednášky u významných dat a o velkých postavách našich dějin. V jednotě se pravidelně cvičilo. Členové se účastnili veřejných cvičení a závodů v jiných jednotách a na sletu v roce 1905. V roce 1907 byl založen ženský odbor, žen bylo 36. (Pro srovnání mužů bylo 80.). V roce 1908 se konaly první šibřinky, úspěch byl veliký. V témž roce bylo určeno (župou) uspořádat na Proseku okrskové cvičení. To proběhlo 21.června na velkém prostranství v cihelně č.p. 60. Bylo vyhodnoceno jako jedno z nejlepších v Župě Barákově. Jednota získala hojně nových členů a hmotný výtěžek umožnil jednotě rozmnožit cvičební nářadí. Dramatický odbor byl založen v roce 1911.

V mobilizaci roku 1914 narukovalo 20 bratří, do konce roku dalších 10. Mezi nimi byli všichni cvičitelé. Zbývající členové chodili cvičit do Vysočan.  Žactvo a dorost přestalo cvičit. Vůbec Dalších 6 mužů, mezi nimi náčelník Bloudek, odešlo do války v roce 1915. Necvičilo se, ani se nekonaly nějaké zábavy nebo jiné podniky. Další 3 bratři odešli na vojnu v roce 1916. Valná hromada se ten rok nekonala a ani v dalších letech. Rozpuštění ČOS působilo na jednotu drtivě. C. k. policie provedla tři prohlídky u zbylých členů výboru a v knihovně. Nic nenašli, bratři vše dobře ukryli.

Na Proseku nalezl převrat 28. října 1918 nadšený ohlas. Obec byla okrášlena prapory v národních barvách, kdekdo ozdobil svůj šat slovanskou trikolórou a na všech lidech byla vidět radost, že je konec válečných útrap a že nastanou lepší časy. Na výzvu ČOS se přihlásili členové jednoty do Národní stráže, dostali 12 pušek. Hlídali na dráze, na mostech a sklady potravin. Po vpádu Maďarů na Slovensko v roce 1919 byla na Slovensko vyslána Sokolská brigáda, v ní bylo pět proseckých sokolů. V první světové válce padlo 6 našich členů, 4 se vrátili jako ruští legionáři.

Pomalu se vše vracelo zaběhaných kolejí. Na první schůzi 1. listopadu 1918 bylo přítomno 10 členů výboru a 7 členů. Přicházeli další zájemci o cvičení, a tak koncem roku 1919 měla jednota 41 mužů, 8 žen, 14 dorostenců, 20 dorostenek, 28 žáků a 32 žákyň. Místní školní rada byla požádána, aby umožnila členům jednoty cvičit ve školní tělocvičně. Žádost byla kladně vyřízena, a tak se sokolské cvičení v dubnu 1919 přestěhovalo z hostince do nové školy. Bylo to jen k prospěchu v dalším životě jednoty. V jednotě se pravidelně cvičilo, pořádaly se dětské besídky, akademie a různé závody.  Společenská činnost se neomezila jen na šibřinky, konaly se výlety, přednášky, knihovna nabízela knihy všem občanům. Pěstovaly se styky se sousedními jednotami jak účastí na jejich sportovních podnicích, tak i na společenské činnosti. V roce 1926 bylo v Tělocvičné jednotě Sokol Prosek 124 mužů a 39 žen. Mezi nimi manželé Josef a Krista Kučerovi, můj strýček s tetičkou. Jednota se zúčastnila všech Všesokolských sletů, které byly od roku 1902 do roku 1926 pořádány. Nyní si dovolím obrátit se na čtenáře, zda by věděli, kterého roku, který slet byl, na kterém cvičišti slet probíhal a které sletové cvičiště bylo vybudováno za 8 měsíců, výkopové práce byly zahájeny v listopadu a v červenci příštího roku už probíhala na ploše sletová vystoupení.

Tady končí Památník Sokola proseckého, vydaný u příležitosti 25letého výročí trvání jednoty, ze kterého jsem čerpal informace k napsání tohoto článku. Byl jsem překvapen, jak bohatým sokolským životem procházeli naši rodiče, prarodiče, a další předkové. Na další pokračování chybí prameny. Někdo si naši kroniku vypůjčil, asi „v dobré víře“, že mu patří. Kdybyste se náhodou Kronice Sokola Prosek něco dozvěděli, prosíme o zprávu.

Děkuji a končím se sokolský pozdravem nazdar!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.