Tento článek byl uveřejněn v časopisu VZLET (4/2021), občasníku sokolské župy Jana Podlipného. Jeho autorem je Jana Seemanová.

V posledním roce jsem navštívila dva památkové areály ve vlastnictví České republiky – zámek Kynžvart a bývalý klášter Plasy. Obě památky jsou velmi zajímavé z historického hlediska a obklopuje je krásná příroda. Určitě stojí za návštěvu. Jsou ve správě Národního památkového ústavu a mají ještě jedno společné – byly do roku 1945 ve vlastnictví rodu Metternichů.

Zámek Kynžvart

Renesanční zámek Kynžvart postavili koncem 16. století páni z Cedvic. Za účast jeho majitele Kryštofa Jindřicha ve stavovském povstání v roce 1620 byl po bitvě na Bílé hoře majetek Cedvicům zabaven. Konfiskát získal v roce 1630 rod rakouskému císaři loajální – Metternichové. Ti jej přestavěli v klasicistním stylu, jak jej známe dnes. V březnu 2020 byl Evropskou komisí zařazen do seznamu významných památek oceněných značkou Evropské dědictví jako místo celoevropsky důležitých diplomatických setkání z dob, kdy byl jeho vlastníkem rakouský kancléř Klemens Václav Metternich. Tomuto nejznámějšímu majiteli jsou věnovány oba návštěvnické okruhy zámku – Muzeum a kabinet kuriozit (zejm. sbírky předmětů ze sbírek, které sestavil kancléř Metternich) a Zámecké interiéry Metternichů. Zámek vyzdvihuje a popularizuje osobnost Metternicha a jeho rod nejen na prohlídkách zámku, ale také prostřednictvím mnoha akcí. Zámek je opravený.

Klášter Plasy

Klášter Plasy je bývalý cisterciácký klášter, který byl založen roku 1144 českým knížetem a druhým českým králem (nedědičným) Vladislavem II. Dnešní podoba areálu, který tvoří soubor budov, je barokní a podíleli se na ní významní architekti např. Mathey, Santini a Dientzenhofer. Stavebně zajímavé a unikátní jsou dubové základy konventu konzervované pod hladinou řeky Střely. Klášter byl zrušen za Josefa II. roku 1785. V 19. století objekt jako svou další rezidenci zakoupil kancléř Metternich. Nedaleko kláštera se nachází hrobka rodu Metternichů. V klášteře je možné projít až čtyři prohlídkové okruhy: Konvent – hlavní prohlídkový okruh je věnován historickému vývoji kláštera, Hodinová věž, Galerie Stretti a Vodní systém.  Objekt je neopravený, probíhá rekonstrukce. Do budoucna se počítá s tím, že v jedné části, která sloužila kancléři Metternichovi jako rezidence, bude prohlídka věnována překvapivě opět jemu.

Komentované prohlídky

Na obou objektech mě provázely mladé průvodkyně. Jejich vyprávění bylo předneseno  zajímavě, avšak výklad měl být více zaměřený na kontext spojený s českými národními dějinami. Na zámku Kynžvart se mohla část expozice věnovat Bílé hoře a vzniku nové pobělohorské elity, jejíž součástí byli právě Metternichové. Potomci Cedviců ještě ve světě žijí a jistě by bylo zajímavé zmapovat jejich osudy v exilu. Rod Metternichů v roce 1992 vymřel. Osobnost kancléře Metternicha byla představena především jako velká postava evropské diplomacie, avšak chyběla souvislost jeho osobnosti s českým národním obrozením. Na zámku v Plasech by bylo příhodné doplnit více informací o vzniku kláštera zejména ve spojení s osobností krále Vladislava II. a uvést důvody zrušení kláštera Josefem II. a kdo a za jakých podmínek si mohl konfiskáty koupit.

Benešovy dekrety

Komentář průvodců na hradech, zámcích a klášterech se jistě také podílí na formování přístupu návštěvníků k českým dějinám a tím i k České republice. Z tohoto pohledu je velkou chybou výkladu, že na obou objektech pouhou zmínkou bylo odbyto, že Metternichům byl majetek zabaven na základě Benešových dekretů. Seznamovat veřejnost se souvislostmi v českých dějinách je důležité, proto by podrobnější komentář o smyslu a účelu Benešových dekretů by byl vhodný. Takto mohl návštěvník odcházet se zdáním, že Metternichové byl skvělý úspěšný rod a že zabavení majetku mohlo být nespravedlivé. Zvlášť, když leták z Plas, na kterém se Národní památkový ústav podílí, zmiňuje zavádějícím způsobem „nucené vyhnání z Čech“.  

Majetek byl konfiskován na základě dekretu č. 108/1945 Sb. Jednalo se „o majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva (jako pohledávky, cenné papíry, vklady, práva nehmotná), který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě jest ve vlastnictví mj. osob fysických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem…“  Jinými slovy majetek by Metternichům nebyl konfiskován, pokud by se přihlásili k Československé národnosti nebo by např. pomáhali Sokolům v odboji proti Němcům. Dekret presidenta Beneše dodatečně schválilo Prozatímní národní shromáždění v roce 1946 se sílou ústavního zákona.

Závěrem

Nabízí se otázka, zda dochází v českých zemích k postupné změně pohledu na české dějiny nebo dokonce Českou republiku? Do Pantheonu Národního muzea se nám po sto letech vrátily sochy Františka Josefa II. s manželkou, na Staroměstské náměstí Mariánský sloup, plánuje se obnova Radeckého památníku na Malostranském náměstí. …to je jen několik dalších příkladů kromě stoupající popularizace Metternicha prostřednictvím památek ve vlastnictví České republiky. Odpověď není jednoduchá, ale sokolové by měli nad tím přemýšlet…