Tento článek byl uveřejněn v časopisu VZLET (3/2020), občasníku sokolské župy Jana Podlipného. Jeho autorem je Otakar Mach.

Jistě budete se mnou souhlasit, že znalosti našich spoluobčanů o naší minulosti, mám na mysli dějiny českého národa, jsou velice špatné. Nejlépe je to vidět na nejrůznějších znalostních soutěžích. Týká se to zejména mladé generace. Znají jména nejrůznějších kapel, zpěváků a herců, ale pokud je otázka z historie, zeměpisu, vážné hudby, je ticho. Měli bychom si uvědomovat, že znalost dějin nám umožňuje správně chápat současné události. V předúnorovém Sokole byla praxe, že po skončení cvičení pronesl cvičitel k seřazeným cvičencům krátkou řeč o historické události k tomuto dnu se vážící. Toto „vystoupení před šikem“ nebylo v obnoveném Sokole pro jeho údajnou zastaralost obnoveno. V březnu 2014 jsem se zúčastnil v Senátu semináře historiků na téma 15. březen 1939. Tam jsem si uvědomil, jak je nutné a potřebné o těchto událostech hovořit s mladou generaci.

Protože se jako cvičitel aktivně účastním cvičení RD a někdy i PD, rozhodl jsem, že před závěrečným pozdravem, když děti spolu s rodiči stojí v řadu, vždy k nim při nějakém výročí nebo události krátce promluvím. Začal jsem tehdy s událostmi okolo 15. března 1939.  Zdůraznil jsem, že události jsem prožil, byli jsme uprchlíky ze zabraného pohraničí. Témata jsem měnil podle aktuálnosti. Květnové povstání, 28 říjen 1918. Ale také Svátek matek nebo Velikonoce. Vždy se něco najde. Mohu vám říci, že vždy je naprosté ticho, všichni pozorně naslouchají. Po rozchodu mi rodiče děkují. Jsou rádi za to, co jim říkám, neboť většinou to slyší poprvé. Stačí pár vhodných vět, pár minut, žádné dlouhé projevy. Hlavně bez papíru, nečíst, ale mluvit! Sokolové se účastní oslav státních svátků nebo jiných významných veřejných akcí, delegace Sokolů kladou věnce. Vždy jako vhodná kulisa, ale nikdy nezazní, proč tam sokolové jsou, jakou sehráli sokolové roli v oněch událostech. Je veliká škoda, že nevidíte sokola nebo sokolku v kroji na tribuně s proslovem.

Před několika roky na jaře z vysočanské radnice pozvali prosecké sokoly k účasti kladení věnců k pomníku při výročí Pražského povstání 5. května. Odpověděl jsem, že se zúčastníme, a že bych byl rád, kdybych mohl promluvit o sokolském odboji. Ten byl v této oblasti velice aktivní, nesl na svých bedrech pomoc při přípravě a uskutečnění atentátu na Reinhardta Heydricha. Zdůraznil jsem, že naším okrskem procházely světové dějiny, neboť až po atentátu dosáhl prezident Beneš od spojenců odvolání jejich podpisů pod Mnichovskou dohodou.

Jsou různá výročí, jejichž události si musíme zejména my, Sokolové, připomínat. Otázka zní, ne kterých se účastnit, ale s kým. Pozorně se podívejte, kdo akci pořádá. Pokud shromáždění pořádá státní nebo místní samospráva, obvykle ve spolupráci s Československou obcí legionářskou, je vše v pořádku. Nikdy se nesmíte propůjčit k veřejnému vystoupení, které pořádá jakákoliv organizace spojená s nějakou politickou stranou, hnutím nebo neziskovkou! Budete jen anonymní krojovanou skupinou zneužitou k slávě a prospěchu pořádající organizaci. Nenechte se nikdy zlákat dělat štafáž „komukoliv“. Věnujete jim totiž nejen svojí, ale sokolskou čest. Dbejte vždy na to, aby sokolové při své účasti v krojích a s prapory byli vždy zastoupeni s řečníkem na tribuně. Nebojte se veřejně vystupovat, buďte hrdí na to, že jste sokolové. Vždyť sokolové mají lví podíl jak na vzniku Československa, tak i na jeho znovuzrození po II. světové válce. Prezident Masaryk oprávněně prohlásil: „Bez sokolů by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo.“ Buďte na to hrdí, neboť vy jste sokolové, dědici tohoto Masarykova odkazu.

Na závěr malá připomínka. Vždy musíte mluvit bez papíru, tak nejlépe navážete kontakt s posluchači. Malé zaváhání v řeči, hledání vhodného výrazu jen přispěje k autentičnosti projevu.

V tělocvičně před „šikem“ 3–4 minuty, ne déle! Nebojte se veřejných vystoupení, tím Sokolu a sokolské myšlence nejvíce pomůžete!